vadné dítě

Moc mi po Laithovi chybí, psal jsem si s ním znovu a znovu a neměl jsem žádnou naději na psaní, ale vložil jsem veškerou svou energii na to, abych napsal, co cítím, skoro jsem zapomněl, že nemiluji nic jiného než jeho, resp. Miluji ho celého s vlastí jen, Laith byl jeden z těch, kteří necítí, a z nichž Ani nepláčou, kdo nezná rozdíl mezi květem pomerančovníku a citronu, nezná rozdíl mezi jasmínem a chryzantémou, ani nevidět, že by lilie měla být posvěcena.

Myslel jsem si, že život nepůjde dál, než když budu trvat na tom, že se budu opírat o své oči, které mě bloudily a sváděly na scestí, navíc mě velmi nenávidí, spíše nenávidí mou existenci a nenávidí mou lásku ke všemu. mučí jeho duši i duši mou.

I když je Laith dítě se svými chybami, dítě se svými tajemstvími a dítě se vším všudy, dítě dokonce i s válkou, která rozptýlila růže, čekal jsem na něj marně.