moje útočiště

Ó mé prastaré útočiště:
Pozdrav vyrobený v podzimním potu
Moje duše byla na pokraji veškeré rzi a nemohl jsem si zavázat bederní roušku a mávat rukou z peří. Tuto skutečnost nelze popřít, nechci po tobě nic konkrétního a ty chceš jen, abych tě zaslepil vůči svým nedostatkům, nechceš být šnek, který miluje procházky.

Pak se zhroutí úderem nemotorného chlapce. Nepodceňujte mě poezii, snad má smrt bude každým okamžikem nevyhnutelná, tak se říká, můj kuřáku, není mým úkolem ji bránit. A ty jsi celý děsný a děsivý se svými vousy, před kterými jsem si zakrýval oči, abych se neutopil v bahně tvé narcistické lhostejnosti.

A tady jsem, kdo mi drží hrdlo, který inspiruje všechny růže, které kvetou bez kapky jiskry vody, ó paprsku klidu, který mi dopadá na hlavu, zastavím se a vidím svět bídnější a krásnější než předtím, vidím tvá bída, jako by to všechno byla náhoda, aby tě korunovala tvá žena.