dvojčata

Muž si dokáže zvyknout na potlačování hněvu mnoha let, zvyknout si na to, že je slepý a nic nevidí, zvykne si na to, že vidí hovno a nikdy nebude znechucený.
Byla spřízněnou duší pro někoho, kdo jen procházel kolem. Nevnímala ho jako toho, kdo žije v exilu a každý den se sebou vrací kousek chleba. Její manžel ji velmi nenávidí, nenávidí ji a nenávidí na ní každý detail ,i tělo,které k němu chodil každý večer.Spal vedle něj a ani se nestaral o svou váhu.na posteli.

On to vůbec necítil a ona byla opětována smutným stavem lásky, nevěděla, jak by měla nenávidět, protože její podmínky byly zvyklé jen na unavenou andělskou lásku.
Byla na jedné noze, protože nedokázala zplodit maličký kousek duše, který by jednoho dne jistě byl bičován.
Velmi milovala lilii, šeřík, levanduli a orchidej, zvláštní pro ni byl i divoký karafiát.
Nikdy jí nikdo nechyběl, byla zvyklá být v osamělé galaxii připoutané k osamělému prostoru.

Láska může být odporná a spřízněná duše nemůže být nablízku, duše uhasíná od svého dvojčete, scvrkává se, až se z ní stane prach, kde každý den čeká na svůj stín a on nepřichází, nechce nic konkrétního , chce to pohřbít jeho rukama, aby zemřeli spolu, v prachu Jedna, na jedné zemi, je si jistá, že v ní umírají duše dvojčata a nikdy se nezlobí.