Hodně jsem se sklonil

Poslední dobou jsem se hodně sehnul a pořád vidím svoje věci jako rolety, neslyším hudbu, nemám rád moře, slunce mě neláká, jsem fakt k ničemu a nálada je marný.

A já se proměním v polštář, který nikdo nespí a nikdo se o něj neopírá, je to škoda?

Nevím, čím to doopravdy je, a spisovatelka je osamělá jako sova čekající na svou lyru na nebi plném ptáků, jakási fantazie, velmi omezená představivost.
A nikdy mě neomrzí naděje, možná je to nemoc, široká představivost a úzká naděje.